Vyberte stránku

Informace ke
“Službě ve prospěch Celku”

Aneb často kladené otázky k poskytování “Služby ve prospěch Celku na bázi činné kompetence” a jejich zodpovězení

1. Jaké je vymezení (definice) pojmu "Služby ve prospěch Celku na bázi činné kompetence"?

Člověk má svébytné neboli přirozené právo podložené legislativou činit se ve svůj prospěch (tj. aktivně se starat a brát o svůj život, zdraví a svoje vlastní zájmy), a to v mezích a za podmínek, které právně vyplývají z platné legislativy ČR (zejména z ústavní listiny práv a svobod a občanského zákoníku).

Člověk má svébytné neboli přirozené právo činit se ve prospěch či v zájmu Celku (tzn. aktivně se starat a brát o zájmy přesahující jeho vlastní zájmy), které jsou universální, jednotné a přirozeně dané a společné.

Dobrovolnou službu ve prospěch Celku člověk poskytuje na bázi činné kompetence, a to některou z těchto forem:

(i) Ve prospěch určitého společenství  konkrétních živých bytostí (lidstva či jiného živočišného druhu, národa, státu, města, obce).

(ii) Ve prospěch zachování či obnovení určitých kvalit nebo hodnot (které má dané společenství svébytné právo žít, udržovat je při životě, ochraňovat je a aktivně je bránit před jejich nepřirozeným, svévolným či násilným potíráním).

(iii) Ve prospěch všech bytostí/stvoření určitého universálního druhu jako jednotné universální svébytné bytosti (jakou je např. člověk, zvíře či jeho druh, strom, rostlina, příroda, planeta Země atd.).

Toto přirozené právo člověka sloužit ve prospěch Celku spočívá v kompetenci (zahrnující právo svobodné volby a odpovědnost za následky jeho výkonu) dobrovolně a svébytně tvořit v jednotě se svojí bytostnou podstatou (tvůrčím svobodným duchem) a projevovat toto – sobě vlastní – tvořivé vědomí tak, aby to v konečném důsledku pozvedalo, vedlo a podporovalo Život jako Celek (tj. aby to v jednom duchu/jednotě působilo ve prospěch či k podpoře vlastního života tvůrce, jakož i života ostatních bytostí, resp. aby to naopak nevedlo či nepůsobilo k újmě života tvůrce, anebo života jiných bytostí).

Služba poskytovaná ve prospěch Celku nemá povahu či charakter „veřejné petice“, ani adresné (tj. individualizované či na míru poskytované služby), která se poskytuje konkrétnímu jednotlivci či právnímu subjektu na právní bázi „smluvního či závazkového vztahu“ uzavřeného na jejich žádost či s jejich souhlasem“, jež se obvykle vyvažuje konkrétní cenou či odměnou (jejíž výši či způsob jejího určení si za poskytnutí služby předem určuje nebo ujednává poskytovatel takovéto služby a má v tomto duchu na její zaplacení vynutitelný právní nárok).    

2. Jak se označuje poskytovatel "Služby ve prospěch Celku na bázi činné kompetence"?

Člověk, který dobrovolně poskytuje “Službu ve prospěch Celku na bázi činné kompetence” se může označovat jako “ambasador či ambasadorka“.

S názvem ambasador lze uvádět také konkrétní označení či název celku (např. ambasador společenství platforMAAT, ambasador česka, ambasador pro transformaci lidstva atd.), popř. i záměr, který jeho služba ve prospěch celku sleduje a podporuje.

Význam slova “ambasador/ka” znamená velvyslanec, influencer, zastánce či podporovatel konkrétních universálních hodnot, nebo určitého společenství tvořeného bytostmi určitého druhu, anebo všech bytostí jako by se jednalo o jednu jedinou či sjednocenou bytost.

3. Co je záměrem a charakteristickým znakem "Služby ve prospěch Celku na bázi činné kompetence"?

Záměrem a charakteristickým jednotícím znakem “Služby ve prospěch Celku” je:

a) Zachování, udržení a rozkvět harmonického Života všech živých bytostí a jiných forem projevu Života na planetě Zemi, a to v duchu jeho stvořené přirozenosti, rozmanitosti a přirozené kráse.

b)  Podpora transformace, harmonizace lidského systému vědomí a vzestup lidského vědomí jako Celku

c) Obnovení či zachování svébytné činné kompetence člověka včetně práva člověka na svobodnou volbu a výkon základních lidských práv a svobod, které náleží každému jednotlivému člověku bez rozdílu (jako nedílnému členovi lidského společenství).

d) Zachování či obnovení určitých kvalit nebo hodnot (které má dané společenství živočišného druhu svébytné právo žít, udržovat je při životě, ochraňovat je a aktivně je bránit před jejich nepřirozeným, svévolným či násilným potíráním).

4. Co je to "svébytná kompetence člověka" a jak je přirozeně zajištěna odpovědnost za jím stvořené dopady a následky?

Každá lidská bytost má přirozené neboli svébytné právo svobodné volby a nese si za svoje vlastní volby (postoje, rozhodnutí a činy) osobní odpovědnost včetně dopadů, které tyto její volby ve vědomí Celku stvořily a které se jí v jednotě k tomuto v jejím životě konkrétně projevily. Tyto dvě strany jsou vzájemně provázané a tvoří jednu minci, tzv. “svébytnou kompetenci člověka”. 

Ve stejném – jednotném – duchu působí Vyšší princip jednoty, rovnováhy a spravedlnosti (jež je Vyšším zákonem, jemuž podléhá veškeré vědomí), který přirozeně koriguje jakékoliv odchýlení se člověka od této svojí přirozené kompetence, nebo její rozdělování či zneužívání.  Tento Vyšší princip jednoty, rovnováhy a spravedlnosti se přirozeně o Život jako Celek stará v tom smyslu, aby se každé bytosti spravedlivě dříve či později navrátilo či dostalo nazpět to, co si podle svého osobního přínosu pro Život jako Celek „zaslouží“ skrze druhé obdržet, dostat a nazpět přijmout od Života (což je vždy v jednotě a rovnováze k tomu, co daná bytost ze sebe Životu jako Celku dala a dává, potažmo, jak ho skrze sebe „obohacuje“, anebo naopak).

5. Na jakém právním základě staví dobrovolná služba ve prospěch Celku?

Poskytování “Služby ve prospěch celku” na bázi dobrovolné činné kompetence je z právního hlediska nikoliv závazkem či povinností, ale svobodnou, autorskou, tvořivou, dobrovolnou aktivitou respektující svébytnost člověka a osobní nastavení toho, kdo se rozhodne ji poskytovat.

Svébytnost člověka zahrnuje nejen  jeho svobodnou volbu či přirozené právo na výběr (jedna strana mince), ale též osobní odpovědnost za stvořené hmotné dopady a následky na Život jako Celek, které člověk stvořil v důsledku realizace svojí svobodné volby (která je s výkonem jeho svobodné volby nedílně spojena).

Tato „svébytnost každého člověka tvořit v jednotě se svojí tvůrčí podstatou“ je ústavně zakotvena.

  • A to jednak v čl. 2 odst. 3 Listiny práva a svobod, ze kterého plyne, že „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.
  • A dále v čl. 3 odst. 3 stejného zákona, ze kterého plyne, že „Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod“.

6. Jaké jsou meze výkonu "Služby ve prospěch Celku" na bázi činné kompetence v duchu Vyššího zákona Jednoty a Rovnováhy?

Člověk sloužící ve prospěch Celku nepovyšuje, ani neponižuje svůj vlastní život, svoje osobní potřeby, zájmy včetně práva na co nejpřirozenější projev svojí bytostné podstaty včetně zachování její celistvosti a nedotčené integrity nad život jiných bytostí, jejich bytostných potřeb a právo na co nejpřirozenější projev vlastní bytostné podstaty a zachování její integrity proti nepřirozeným zásahům ze strany lidské činnosti.

Jinými slovy, v tomto jednotném, vyváženém, spravedlivém a kompetentním (tj. svobodném a současně odpovědném), vyváženém duchu, který podporuje rozkvět Života na Zemi jako Celku, se člověk (který se dobrovolně rozhodne činit, resp. sloužit ve prospěch Celku) činí bez rozlišování ve vztahu ke svému vlastnímu životu tak i ve vztahu k životu jiných bytostí.

7. Existují limity pro konkrétní formu či způsob poskytování "Služby ve prospěch Celku"?

S právem “dobrovolně sloužit, tvořit nebo činit ve prospěch Celku” se pojí i “právo zvolit si takovou konkrétní formu, podobu či způsob pro praktický výkon či realizaci tohoto svébytného práva člověka”.

Konkrétní forma či způsob služby ve prospěch celku není legislativně nikde definována.

Nicméně, z přirozené povahy “prospěšnosti služby ve prospěch celku” vyplývají určitá kritéria, která mohou sloužit jako jisté mantinely pro svobodnou volbu konkrétního způsobu služby ve prospěch celku.

a) Z jedné strany je doporučeníhodný takový způsob či forma služby, jež je konkrétnímu člověku bytostně blízká, baví ho a těší ho, motivuje ho, rozvíjí skrze ní svoje lidské ctnosti, osobní či charakterové kvality, které v konečném důsledku člověka podporují a reálně vedou k rozkvětu nejen jeho života, ale i života ostatních bytostí (tj. Života jako Celku).

b) Z druhé strany se naopak výslovně zapovídá taková forma či způsob poskytování služby, která buď prokazatelně dis harmonizuje přirozený systém vědomí člověka, anebo která prokazatelně vyvolává škodlivé účinky nebo způsobuje škodlivé následky či destruktivní dopady na Život jako celek. Současně pak platí, že se nesmí jednat o takovou formu či způsob poskytování, která by byla protiprávní nebo nelegální podle platných zákonů.

 

8. Jak funguje oceňování člověka za jeho službu ve prospěch Celku ?

Oceňování člověka za jeho tvůrčí, proaktivní a dobrovolnou “Službu ve prospěch Celku, kterou poskytuje v rámci své svébytné kompetence na bázi činné kompetence”, probíhá na stejném, tj. dobrovolném, principu.

Lidé (potažmo subjekty s právní subjektivitou) mohou člověka ve službě Celku za jeho dobrovolnou činnost dobrovolně oceňovat dle svého vlastního svobodného uvážení svými dobrovolnými finančními nebo jinými dary.

Pokud se jedná o dary pro konkrétního poskytovatele Služby ve prospěch Celku, lze dary přijímat na běžný účet.

Pokud je konkrétní činnost poskytovaná jejím poskytovatelem ve prospěch Celku současně jeho živobytím  (tedy činností, jejímž poskytováním si člověk hodlá obstarávat či obstarává svoje základní životní potřeby), může si její poskytovatel zajistit pravidelný finanční příjem za tuto svoji dobrovolnou činnost i jinou formou (např. pravidelnými platbami, členstvím, barterovými dohodami atd.), pokud bude současně zachována či dodržena u všech zúčastněných jejich svobodná vůle kdykoliv svoji dobrovolnou činnost za sebe sama bez uvedení důvodu ukončit.

Dárce je oprávněn požadovat navrácení svého poskytnutého plnění (ve formě daru či jiného plnění) od poskytovatele Služby ve prospěch Celku, pokud by mu převažujícím vlivem či přímým následkem poskytnutí Služby ve prospěch Celku vznikla konkrétní reálná škoda či jiná újma.

Poskytovatel Služby ve prospěch Celku je oprávněn oslovit a požádat členy společenství, v jehož prospěch se činil (popř. jeho oprávněné zástupce) o dodatečné poskytnutí či navýšení darů či o poskytnutí jiné konkrétní formy recipročního plnění, a to zejména v případě, kdy je “objektivně zjištěný či změřitelný přínos” vytvořený převažujícím vlivem tvůrčí činnosti poskytovatele Služby ve prospěch Celku ve zjevném nepoměru/nerovnováze k reálné hodnotě obdrženého ocenění poskytovatelem, popř. zjevně nedostatečný z pohledu běžných poměrů na trhu (tedy v jeho neprospěch či na jeho úkor).

9. Proč je dobrovolná Služba ve prospěch Celku" na bázi tzv. činné kompetence" záslužná?

Tvůrčí proaktivní dobrovolná “Služba ve prospěch Celku poskytovaná na bázi činné kompetence” je z vícero důvodů „záslužnou činností“, kterou by měla společnost a její autority podporovat (nikoliv jí bránit).

Mezi důvody, které svědčí o podpory-hodnosti (záslužnosti) služby ve prospěch celku, patří zejména tyto:

a) v lidech se díky obousměrné dobrovolnosti přirozeně aktivuje a podporuje zdravé chování a lidské vlastnosti či „ctnosti“ (jako je dobrovolné, svébytné a nepodmíněné dávání a přijímání v duchu jednoty a rovnováhy neboli vzájemné reciproční chování),

b) v lidech se probouzí a rozvíjí „smysl pro vzájemnou výměnu“, která staví nikoliv na povinnosti/závazku/nucení určité své ceny druhým (rozumu), ale na oboustranně dobrém pocitu (srdce), který probouzí „svobodná výměna“ na bázi vzájemného obdarovaní se podle svého vlastního cítění a reálných možností.

c) svým odvážným postojem a příkladem člověk poskytující “službu ve prospěch celku” na bázi vlastního dobrovolného rozhodnutí inspiruje a podporuje druhé v tom, aby se sami za sebe, aktivně, dobrovolně, tvůrčím způsobem zapojovali do řešení celospolečenských situací a problémů (které mají vliv na životy nás všech) a neočekávali (v roli „pasivní oběti“), že tyto situace „za nás“ či „místo nás“, nebo „bez nás“ někdo druhý skutečně pro naše blaho vyřeší.